Hana Juráčaková,

za svobodná Strnadlová, se narodila v roce 1932 v Trojanovicích. Od roku 1952 pracovala v Československém rozhlase v Ostravě, potom třicet roků působila jako produkční v Československé televizi Ostrava. Podílela se na výrobě publicistických pořadů, mezi ně patřily i  Lovy beze zbrani, inscenací a seriálů, jako Kamenný řád, Postel  s nebesy, Stavy rachotí a další.

V důchodu mimo jiné aktivity napsala řadu fejetonů, reportáží, portrétů a v roce 2004 vydala vzpomínkovou knížku Odrobinky, v níž se pokusila zachytit dětským pohledem život pod Radhoštěm v první polovině minulého století.

Pro Český rozhlas natáčela povídání o lidech se zajímavými osudy ,,A léta běží…“, mnoho času věnovala potomkům vystěhovalců do Texasu a do Kanady. Natočila o nich filmy i rozhlasové pořady.

Beseda s paní Hanou Juračákovou Vysíláno dne 6.3.2005

Chvála kamarádství

v průběhu půl století existence prošlo ostravskou televizí skoro dva tisíce lidí. Řada z nich se stala slavnými, populárními, věhlasnými a mnozí mohli být dokonce ve své době považování svého druhu za hvězdy - ať už šlo o významné herce, zpěváky, moderátory nebo třeba režiséry či kameramany. Hřáli se na výsluní veřejností a jejich jména všichni znali z titulků.

Vedle těchto populárních hvězd však vždycky natáčecí studia, redakce a chodby v zákulisí barvitě zalidňovaly i figurky těch, kteří stávali jaksi v pozadí. Jejich jména - až na výjimky - se v titulcích jednotlivých pořadů, seriálů či inscenací téměř nikdy neobjevila. Tito lidé však svou televizi milovali stejně náruživě jako jejich slavnější kolegové. Právě jim je věnována pozoruhodná knížečka Hany Juračákové o tom, co televizní divák neviděl.

Ožívají v té milé knížce různé příběhy, které se často s gustem televizními pamětníky tradují celá desetiletí, vzpomínky vyprávěné a opakované na různých setkáních filmařských, ale také střípky dějů, které osobně prožila právě jenom ona pečlivá a citlivá duše, jakou je Hana Juračáková. Ty vzpomínky jsou jejím důvěrným vlastnictvím a protože jejich aktéři už často nejsou mezi živými, je foto křehké svědectví nesmírně cenné.

I Hana Juračáková po dlouhá desetiletí vykonávala tele­vizní profesi, která je někdy nezasvěcenými považována za cosi okrajového, druhořadého a pohříchu i netvůrčího - profesi produkční Takoví lidé mají ve štábu funkcí zdánlivě bezvý­znamnou - organizují výrobu, zabývají se plánováním natáčení, starají se o ubytování štábů, zařizují různé úřední věci, hlídají pokladnu, jejich profese se zkrátka často podobá činnosti šedivých, obyčejných kancelářských myšek. Ve skutečnosti však produkční nesmírně záslužně slouží společnému úkolu těch, kdo se uvolili vytvořit dílo, jež se má nesmazatelně zapsat do srdcí diváků.

Sluší se připomenout, že Hana Juračáková bývala pro­dukční skutečně kvalitní Patřila přesně k těm, které lze bez uzardění nazvat skutečnými profesionály. Svou nenápadnou práci přitom vykonávala nejenom velmi obětavě a přičinlivě, ale současně se také kolem sebe dovedla pozorně dívat. Je vynikající pozorovatelkou lidských osudů. To, co se dělo v televizním zákulisí, v prostředí natáčecích studií, ve střižnách, maskérnách, zkušebních sálech či přímo „na place`; jí nenechávalo chladnou. S velkým zaujetím sledovala křehoulinké předivo různých tvůrčích postupů a nenápadně ovlivňovala všechny, kdo se podíleli na tom, čemu se říká tvorba televizního umění. Není třeba zdů­razňovat, že k tomu je třeba mít opravdu veliké srdce.

Hana Juračáková je vypravěčka velmi talentovaná. Své literární kvality ostatně osvědčila už ve své první laskavé knížečce - Odrobinky - věnované vzpomínkám na léta jejího dětství a mládí na rodném Valašsku.

Také knížka, kterou máte v ruce (Co televizní divák neviděl), zaslouží stejnou pozornost. Je neokázalým svědectvím o životě a práci nadšených lidí, obyčejných dělníků všedního dne, kteří nikdy nemysleli na výhody a peníze, když od rána do večera věnovali síly společnému úkolu. Nebýt skromné vypravěčky Hanky Juračákové, nikdo by o jejich touhách, snech, nadějích a poctivé práci nevěděl. Jejich osudy nejsou proto o nic méně významné než osudy těch, jejichž jména znáte z titulků nejslavnějších televizních pořadů.

Hana Juračáková bývala po dlouhá léta své kariéry všem svým spolupracovníkům nejenom skvělou kolegyní, ale také dobrou kamarádkou. Jenom kamarádství samozřejmě k tvorbě úspěšných televizních pořadů nestačí. Ale kamarádství je současně něco, bez čeho se na cestu za skutečně velkým uměním pustit nelze. Díky, Hanko, za tvé kamarádství!

Milan Švihálek